(Fotogalerie)

Jako již tradičně jsme první srpnový víkend strávili v městysi Holany, kde se pořádání jarmarku stalo dobrým zvykem. V loňském roce s námi vystupovali kamarádi ze skupiny Garde ze Cvikova, a neb se spolupráce s nimi víc než osvědčila, nastoupili po našem boku také letos, a nejen oni, přidali se i Honza a Jakub od pražských Rytířů Jedové Chýše buy cheap levitra online.

V téměř ranních hodinách jsme předvedli scénu, jež se snad, v menších obměnách, mohla udát za vlády krále Jana Lucemburského, kdy dva páni, povolaní Jeho Výsostí počali se v královském ležení dohadovat o právo na lepší místo ku táboření, a tento spor pomalu vyústil v potyčku, v níž nešlo o to, porazit na hlavu znesvářeného souseda a jeho muže, ale jen dát najevo svou převahu v počtu mužů, odhodlání a boji.

Tento spor byl vyřešen až během rytířského klání, které král Jan nechal uspořádat v odpoledních hodinách. Ještě před započetím turnaje byl Kendy za činy vykonané pro slávu korouhve Malchusu a ku blahu Zemí Koruny České pasován do stavu rytířského a od toho okamžiku je zván Kendym z Chlumce. Po představení všech zúčastněných rytířů králi dala Jeho Výsost pokyn k zahájení. Každý z rytířů si vybral z přítomných jednoho soupeře, kterého vyzval k vítěznému, či prohranému, souboji. Dle všech zásad rytířství proběhly všechny souboje čestně, bez zákeřných ran, a též bez zranění.

Třetí vystoupení se konalo podle scénáře Cvikovských „Garďáků“. Zde jsme opustili reálný středověk a ponořili se do pověstí o fanatickém knězi, který táhl se svou družinou věrných křesťanů krajem, a obracel na víru kříže všechny bezvěrce a neznabohy. Dle pověsti nalezl kněz v horách kmen, který uctíval Rustadora, pána temnot, a jal se zbavovat svět tohoto zla. Zajal mladou kněžku Valkýru, která dokázala přivést svého milence Rustadora k životu, a s pomocí staré čarodějnice držela démona při životě. Zda se knězi podařilo zlou moc vyhnat, se v pověsti nepraví. Podle pověstí bylo ale poblíž hor postaveno muzeum voskových figur, které znázorňovalo knězovo nedokončené snažení. Israel A o Filipojakubské noci, kdy voskové figury v podání šermířů ožívaly, stával se tento dávno zapomenutý příběh znovu skutečným, a bojovníci ztracení v časem zničených pergamenech znovu pozvedli meče, aby dokončili dosud neuzavřený příběh a došli pokoje. Žel, kokrhání kohouta ohlašující konec Filipojakubská noci učinilo těmto snahám konec, figury musely na celý další rok musely ustrnout, a doufat, že další Filipojakubská noc bude zakončením jejich staletí dlouhého života v tělech z vosku.

Na závěr dne, kdy už světlo opustilo naší zeměpisnou šířku, oblékli jsme zbroje naposledy, vyzbrojili se pochodněmi, případně hořícími meči či sekerami, a postarali se o osvětlení bojové scény vlastními prostředky (v záloze byly dva halogeny, ale svítily ze stanů a ne zrovna blízké vzdálenosti, takže světla ze zbraní a pochodní bylo podstatně víc). Jednalo se o ukázky krátkých soubojů doplněné o kejkle s ohněm v podání Mišky a Marka.

Mám-li zhodnotit letošní akci v Holanech, rozhodně to byl pěkný víkend, lepší počasí si snad přát ani nešlo (možná pár stupňů směrem dolů by neškodilo, ale to už bych chtěl zase moc), úrazy se nám vyhýbaly (nebo mi jim?), diváků se sešla plná náves. Jednou větou, krátkou: Taková kdyby byla každá akce…

SHARE IT:

Related Posts

Comments are closed.